Odkazuje jak k HDTV neboli High-definition television, tedy velkoplošným širokoúhlým přijímačům založeným na technologii LCD, DLP, plazma či jiných, tak i k samotnému HD obsahu, například videu ve vysokém rozlišení přehrávanému pomocí přehrávačů HD-DVD či Blu-ray. HD poskytuje mnohem vyšší kvalitu obrazu než klasické CRT obrazové standardy jako je PAL či NTSC v USA. Zároveň jsou ale také vyšší nároky na zpracování a zachycení HD obrazu.
'HD Ready' je norma, kterou musí zařízení splňovat, aby bylo schopné přijímat signál HDTV neboli High-definition television. Takové zařízení může být označeno logem HD Ready.
'Full HD' znamená velice kvalitní, detailní a ostrý obraz, který vyžaduje stejně kvalitní LCD nebo plazma TV. Filmy či hry ve Full HD vyžadují rychlé a náročné zpracovávání velkých objemů dat.
Nezapomeňte, že pokud chcete mít obraz na televizoru ve Full HD kvalitě, musíte také signál v rozlišení Full HD do televize "dostat", tedy mít vstupní zařízení, které umí tento signál zpracovat (satelit, DVD recorder...).
Požadavky na HD Ready
Aby zařízení mohlo být označeno logem HD ready, musí splňovat následující požadavky:
Displej, obrazovka
Minimální nativní rozlišení obrazovky (např. LCD, plazma) nebo zobrazovacího zařízení (např. projektor) 720 fyzických řádků v širokoúhlém zobrazení.
Video rozhraní
Zobrazovací zařízení je schopné přijímat HD signál přes:
Analogový YPbPr a DVI (Digital Visual Interface) nebo HDMI™
Tyto vstupy musí podporovat zobrazení následujících HD videoformátů:
1280x720 @ 50 a 60Hz progresivní (progressive) zobrazení (“720p”) neboli HD ready
1920x1080 @ 50 a 60Hz prokládané (interlaced) zobrazení (“1080i”) neboli Full HD
DVI a HDMI vstupy podporují ochranu proti kopírování (HDCP)
Specifikaci HD Ready splňují obvykle i televizory s nižším nativním rozlišením než 1280x720 jelikož požadavku na minimálně 720 řádků vyhovují a zdrojový signál před zobrazením interpolují na své nativní rozlišení (obvykle 1024x768).
HD ready používá formát MPEG-2
Full HD používá formát MPEG-4
MPEG-2 a MPEG-4 jsou dva formáty úsporného uložení digitálních dat. První je starší, do detailu popsaný a široce komerčně využívaný. Novější MPEG-4 zase nabízí o desítky procent větší kompresi, ovšem za cenu náročnějšího zpracování.
